Přišlo k nám jaro……
A nejen jaro. Přijela k nám zase návštěva. Rockýsek jak slíbil, tak splnil.
Přijeli a chudina můj černý kámoš byl žíznivý jak Sahara. Hned se vrhnul na vodu, protože venku už svítí sluníčko a hřeje a oni v tom cestovali. Tedy Rocker a jeho pánečci. Přijeli gratulovat té mé, takže jsem se s tím drobátko svezl a dostal jsem takovej parádní míč. Krásně do huby, no senzace. Prej už nejsem hravej, ale ten si mi fakt nááááherně nosí. Sakra??? Ani nevím zda jsem poděkoval? Pokud ne, tak děkuji dodatečně. No ale, aby jste si nemysleli, že to píšu kvůli té mičudě. To byl sice silný zážitek, ale ne tak, aby ho něco nepředběhlo. V neděli jsme vyrazili do Adršpachu. A to byl zážitek, pro nás pro všechny i když každý měl jiný důvod.
Tak Rendy, ten se celý klepal na ty skály…on má na hory a skály úchylkuJ. My s Rockecem jsme se těšili jak se proběhneme, Lucka jak si zafotí a ta moje to brala tak, že se projdeJ.
Hned u brány ji zklamaly dvě věci. Že nemá jako senior nějakou slevu, konec konců, už by si ji zasloužila jen proto, že tam vůbec leze. A pak to, že tam pořád nejsou schody jezdící, a to všech 700 jich je uklizeno, zprovozněno a tudíž přístupnoL. Jsem se dost divil, že to nevzala nejbližší zkratkou někam do hospody, že tam na nás počká.
No tak jsme šli…..Dostali jsme papírový sáček s lopatičkou, kdybychom nemohli vydržet. Pesani tam musí na vodítku, ale to víte, že jsme si občas vymručeli chvilku na volno. Nakonec, kdo mohl počítat s tím, že hned za první skálou potkáme háravou zlaťandu. Ale prý jsme to dost ustáli. Kvůli zahraničním tůůůristům, co tam chodili ve štrúdlech jsme občas museli na vodítko. No a tak my jsme čuchali a běhali, a pánečci koukali na ty skály a hledali ty varhany, rukavice, milence a tak….. Tam, kam jsme nemuseli, tam jsme nelezli a poslali jsme naše hosty jako předvoj a pak si nechali vypravovat, jaké to tam bylo.
Jenže ven ze skal by se mohlo jen po stejné trase…což se nakonec nelíbilo ani té mé, nebo těch 700 schodů. Tak to mi babča řekla, že si musím zasloužit svý žrádlo, šel jsem na vodítku a trochu jsem ji pomáhal nahoru. Dolů chodila sama, protože zase neměla na mou rychlost a já z takových příkrých schodů musím prostě rychle. Víte jak remcala….? Občas tvrdila, že musí ty skály podepřít, že na ni padají. Jenže protože nechtěla být za sraba, nevyužila ani únikovou trasu k návratu a absolvovala to celé.
No konec konců, máme tím pádem obrovskou zásluhu na tom, že si Rendy s Luckou ty skály pořádně prohlédli. Protože bez nás, by je prolítli jako prd, s námi se museli kochat a rozhlížet, a když se nudili, vylezli si kousek výš.
O slovníku mé babči, pro jeho barvitost, bych se nerad zmiňoval. Ale výlet to byl parádní. Mě bylo jasné, že my s babčou budeme potřebovat tak dvoudenní odpočinek. Ne tak naši hosté. Ti hned v pondělí vyrazili… asi na poslední lyžovačku do Špindlu. Prý to byla paráda. A asi ano, protože se vrátili opálení. O tom jaké to bylo na horách, já psát nemůžu. Já tam nebyl, já pospával s Rockecem a odpočíval po těch skalách a ten černej janek, když se mu to zdálo dlouhý, si nechal házet míčkem, hrál s babčou fotbálek …protože jak vám je jasné, on by prostě ležet jako já , vůbec nedokázal.
Ale bylo to moc fajn, na křeslo chodíme na střídačku, na můj „ štont“ na gauči taky…. Té lampě co probíjí, jsme se úspěšně vyhýbali a chodili úplně jinam. Tak Rockec dík za krásný víkend a příště na DubiněJ…