Krakeni na Dubině aneb docela povedený víkend
Celý týden byl hic a my byli na Dubině, protože tam se hic snáší v pohodě. Pohoda ta tam opravdu je, ale popravdě, když jsme tam sami, panička furt mudruje, co by se mělo nebo mohlo udělat, co je potřeba, co dosloužilo a tak….to mě neba. Takže sleduji, co se kde šustne, abych ji přivedl na jiné myšlenky.
Víkend se ale nadmíru zdařil. V pátek navečer přijelo auto a to já už mažu na půl cesty obhlédnout o co se jedná. Tentokrát se mi splnil sen. Z auta vystoupila starší dáma - labradorka, slečna v nejlepším věku - dalmatinka, těsně před háráním a úplná mladice, nějaká ohařka. Co si víc přát? Jen aby ta moje neotravovala s nějakýma povelama a nechala mě být J.
Hned jsem se přidal k večerní koupeli a řádil s nimi ve vodě. Očividně jsem dával přednost dalmatince, protože to se nedalo, ale myslím, že jsem nezarmoutil ani jednu a všem jsem poskytl galantní doprovod do vody i z vody. Babča říkala, že plavu jak o život. Jenže to trvalo jen tak půlhodinku a holky musely domu a já taky.
Pak přišla sobota a prej….Arýs, bude překvapení. Musíš vydržet, někdo přijede. Tak jsem držel a chodil zase hlídat každé auto, neměl jsem stání. Pravda, čekal jsem, že by mohla přijet nějaká dámská návštěva. No přijela chovatelka Katka na lodičce, že je tam moje mamka Sára a brácha Art.. Jenže na druhé straně rybníka a navíc mi panička vysvětlila, že matku mám ctít. Pak zase přijelo auto, babča před tím někomu radila jak k nám…
A z auta se vyřítili Krakeni, i s paničkou Jířou a pánečkem. Ovšem, ti se řítili méně. Jířa jako správná návštěva z Moravy hned plné ruce darů J, pro mě kost a pro babču vínečko. Krakenovi jsou správná návštěva. Oni přijedou, ale přivezou si svůj dům na kolečkách a v něm zásoby na každou situaci. Dostali jsme koláče z Hluku, pak zaběhli pro kolo a pustili se na výlety. Pak zaběhli pro kuřecí maso, chleba a další ingredience…..prostě, nic je nezaskočilo….
Na živý Krakeny jsem byl zvědavej. Tedy nejen já. Sousedi byli upozorněni, zavřeli chalupu a dívali se jen oknem. Ano nos nevystrčili, přesto, že se mnou už docela vycházejí. Hazel doběhl jako první, čuchnul ke mně a šel s bobkem na naši „ zahrádku“. Ještěže máme vždycky velký pytel na odpadky. Krakeni ho úspěšně plnili. Jenže pak Jířa vybalila jeden z Krakeních vaků. A hodila první disk do vody. Leon do vody vlítl nejkratší cestou…to je placák z mola. Hazela tím děsně štve. Jak si ho normálně nevšímá, jakmile začne takto skákat a lítat do vody, soustavně mu nadává. Úplně vyprahlý břeh se postupně měnil na blátíčko a my se postupně měnili na tečkované…..
Pak jsem zjistil, že na ně působím dojmem šikovného, mazlivého a hodného psa…a navíc, že by se mi u nich líbilo. Oni totiž neotravují s nějakým: „Ke mně, nebo zpátky“, ale „ piškot“!!! A pak to bylo jak manévry, koukal jsem jak blázen… Hazelkovi růžový míček, Leonkovi kachnu a FURT. Jířa by mohla klidně hovořit o třífázovém tréningu hodu kachny do rybníka. No já se držel zpět, jenže jak byli v ráži tak na mě vyrukovali s damýkem a já jak byl zblblej z toho koukání, jsem tam dvakrát vlítnul, čapnul ho a ještě přinesl až na břeh. Pak už samo ne, to si pro něj jen tak cvičně vlítnul Leon. Pak na mě zkoušeli taky piškoty…no šel jsem, přece to nenechám rybám.
Když už nás měli dost, přivázali nás a babča prej, abychom ji nepošoupli chalupu. Tak poseděli, dali kávičku, rozdělali oheň a nadělali řízečky. Takové pálivé, mě ale nedali a klukům taky ne. Já dostal svoje granule a kluci masinko se zeleninkou. Tak, mizelo v nich parádně. Večer si tahle návštěva odešla do svého domu a my taky do svého, já upadl na gauč a babča ještě chvíli něco podnikala a pak přešla do patra na spaní…a nechala mě tam. Jenže mě tam nechala s polovinou těch řízečků. Znáte to… KDO zaváhá……. Ale nejsem škrt, rajčata a papriku jsem jim nechal. A šel spát. A ráno jsem se pro jistotu divil stejně jako babča….kam se ty řízky mohly ztratit J.
Zajeli jsme do pekárny pro teplé rohlíky a koláče a připravila se dubinská snídaně. Krásně se posedělo a poleželo. Kluci zaujímali vyloženě fotogenické pozice, ale jakmile se někdo z lidí pohnul, bylo po sestavách, takže na focení doma prostě nedošlo. Probrali se naše vlastnosti, naše minulost, naše budoucnost, naše zdraví.
Myslíte, že někoho napadlo řešit, zda máme uspokojivý sexuální život? To víte že ne!
A my prošli zkouškou. Tři dospělí pesani, jen jsme se očuchali, přelízli mi kluci uši, jednou jsem s Leonem laškoval pacinkou, ale oni měli starost, že kdyby na mě šlápl, že by byla nějaká havárie. A to bylo vše…
Jen se zase společně ujistili kolik toho máme s Hazelem společného. Jen ty jeho srnky mě neberou. Pár fotek dodáme, ale jen ty z rukou Jíři, protože ta to umí.
Tak jsme si to užili. Náramně. Už se těším do Jeseníků, prej tam pojedeme. A to bude zase příběh Aron v Bukovici J
