Dovolená 2009 - Brač
Nejdřív to strašně dlouho vypadalo, že je pořád čas, protože tuhle dovolenou naplánovali už v zimě. Ale najednou to bylo tady a my jsme jeli k moři, a to na Brač…vzpomínáte, tam co byl Rokec loni. Předcházela tomu příprava, domlouvací schůzka, kterou bych raději dál nerozebíral přesto, že my s Rokecem jsme si to užili.
Pak se tady balilo, furt jsem někde překážel, naložilo se vše do auta a vyjeli jsme vstříc dovolené u moře, na kterou jsme se oba, já i babča moc těšili. Já proto, že jsem ho ještě neviděl, a babča proto, že už ho viděla.
Překladiště bylo u Rockýskových, tam jsme taky přespali a já se tam byl ráno venčit. Spolehlivě jsem rozštěkal celou ulici přesto, že jsem ani necekl. Plně, po střechy naloženi jsme vyjeli směr Brno, Mikulov, Vídeň…a přes Rakousko, Slovinsko a skoro celé Chorvatsko do Splitu. Zastávky vám nevyjmenuji, nad ránem to byla Plitvická jezera a to už se z auta nechtělo ani mně. S rozedněním tepla přibývalo a když jsme čekali na trajekt ve Splitu, to už byl hic a to mě čekalo 14 dnů. Kožich my odložit prostě nemůžeme, napít jsem se skoro bál, takovou cestu a jeden neví kdy se zastaví…. Byl jsem rád,když se zastavilo, a já si mohl za chvíli lehnout ve stinném pokojíčku, který byl určen nám. Postel jsem hned vyzkoušel, nebylo to ono, byla moc měkká, ale co naděláte, na cestách. Zkontroloval jsem kuchyň a zjistil, že tam je málo místa, zkontroloval jsem, kde budeme mít krmení a zajistil jsem, že tam se klidně oba s Rockýskem vejdeme. A pak byla velikánská kamenná terasa, na které se mohlo být skoro furt.
No a pak jsme vyrazili k moři. V tom vedru jsem byl rád, že vidím vodu….jenže ouha. Oni ji osolili. No to ať se jdou vycpat, jak se v tom má jeden pes pohybovat. Koukal jsem na Rokece, ten letěl jako blázen, a hned plavat, vlna sem, vlna tam…..no tak to tedy ne. Nejdřív hezky nohy po kolena…a kruci, pořádně to na těch kamenech klouže. No a to rozhodlo. Moře není moje oblíbená louže, pokud nemusím, tak tam nelezu. Že tam lezou lidi, že tam skáče dobrovolně Rokec…..nezájem. Docela taky prásknu, že se snažili mne do té vody nacpat. Myslím, že jsem jim dal dostatečně najevo že, takhle tedy ne!!! Promluvit jsem nemusel, stačilo koukat, jak víte naše pohledy jsou setsakramentsky výmluvné.
Tak jsem si lehl pod slunečník a pospával. Nevyžadoval jsem opalovací krém, ani krém po opalování, vyžadoval jsem jen pitnou vodu a třeba kousek piškotu a hlavně včasný návrat do stinného apartmánu. Rockysek absolvoval s pánečkem skoky do vody, házení míčkem , procházky po skalách a já to měl pod kontrolou. Večer jsem se ptal, co na té vodě má……prej mu není horko, no je černej, fakt to horko má asi větší, ale já to raději vydržím.
Taky jsme byli na výletech. Třeba v Supetaru. Tak tam jsem udělal tři kupky pod palmou na tom úplně nejhlavnějším náměstí - přístavu. Rocky s tím šel na molo. Prostě nikdo nás tam nepřehlédl. Když jsem tam doprovodili pánečky na obídek, tak jsme se drobátko předvedli, aby si nás zapamatovali, dokonce vodu nám donesli, někteří nás obcházeli, ale byli i tací, co nás pohladili… Nám dali vodu, pánečkům Rakiji.
Já chci do Krkonoš!!!!!
Taky venčení tam bylo jiné. Moje panička vstávala nejdřív, a to jsme chodili k moři, ona dýchat čerstvý vzduch, dokonce si zaplavat, já tam udělat bobek a pár značek. To tam ještě nikdo nebyl, tak to šlo. Další venčení, to byla trasa do velikého kopce, tak tam se mnou chodil Kališek…další účastník zájezdu. Kališek byl prima, na chvíli mne pustil, chodil se mnou přes den a někdy i večer, postel měl blíž terasy než já, tak jsem mu ji zahříval, abych mu tu péči nějak oplatil. První den se bál, že bude mít v posteli chlupy, druhý den už se nebál a pak až do konce byl určitě rád, že mne tam vidí ležet, protože někde vyčetl, že kde lehá pes, je to dobré i pro člověka, prej dobrá patologická zóna. Chlupy přestal řešit a určitě si nějaké přivezl i domů na dece a polštářku. Asi dvakrát jsem mu předvedl jaké to je když zaberu, myslím, že se divil. Já matu tělem, pořád langsam, jen tak polehoučku, ale když mám zájem, však já se taky rozběhnu. Tímto mu děkuji, za to, že se mnou chodil ven, ale taky byl doma, když se to vedro nedalo vydržet.
Ta dovolená měla i svůj půvab. Bylo tam dost lidí, na které šlo házet okem když měli něco dobrého, bylo tam dost nohou pod stolem, na které se člověk mohl odložit, bylo tam dost takových, kteří s vámi zalaškovali a pokud ne, stačilo je trochu přelíznout a hned věděli co mají dělat..že mají pohladit, podrbat a tak. To vyžaduju já, Rockýsek kromě toho vyžaduje stokrát hodit míčem. A tak dny plynuly…koupání, výlety, procházky a zase balení a zase cesta, jen opačným směrem. Zvládli jsme to ve zdraví, jen Rockýska jeden den zlobil ocásek…a to se vytíralo do sucha. Jenže on tam byl prostě namočenej věčně, já to hned věděl, že když je to slaný, tak to není ono.
Zvládli jsme to….myslím, že jsme dobrý, a to jsem skromnej pes. V koutku duše připouštím, že tam bylo nádherně. Pohled z Vidovy hory, dolů na Bol…na miniaturní domečky a proti tomu moře a skály to stojí za vidění i pro psa.